Když se dnes ohlédnete zpátky o nějakých 14 let, najdete mezi vzpomínkami věci, které vám nejen zůstaly v paměti, ale svým způsobem definovaly dobu. Já byl například tehdy ještě patnáctiletý puberťák, co si užíval zejména sport a videohry. A ani mě tehdy logicky neminul virální fenomén, který toho času hýbal Českou republikou. Řeč je konkrétně o Interande coby jednom z nejzajímavějších experimentů české filmové a internetové kultury té doby. Já na něj samozřejmě po pár „průchodech“ zapomněl, aby jej nyní – o dobrých 14 let později se třicítkou na krku – narazil na internetu a vrátil se díky němu do mládí.
V době, kdy Android a iPhone teprve získávaly dech a internet byl pořád ještě místem, kde se experimentovalo bez zábran a rozhodně jsme jej nebrali jako každodenní samozřejmost, se objevilo něco, co se dnes nebojím nazvat „prapůvodní interaktivní film“. Interande totiž nebyl obyčejný film a nebyla to ani obyčejná hra. Byl to dialog mezi vámi a příběhem, který se odehrával večer v klubu, kde hlavní hrdina osloví dívku a všechno záleží na vašich rozhodnutích. To jinými slovy znamená, že když jste se špatně rozhodli, pokazí se rande. Naopak když člověk vybral správně, mohlo virtuálně začít něco, co mohlo mít pro hrdinu šťastný konec. V podstatě jste tedy byli režisérem ve vlastním časovém pásmu a to bylo něco, co v roce 2012 v českém prostředí nemělo moc obdoby.
Interande mělo jen asi 15 minut čistého času, bylo zdarma a běželo přímo v prohlížeči. Super ted ybylo, že nepotřebovalo instalaci žádné velké aplikace ani Flash, ale přesto dokázalo vtáhnout tisíce hráčů do svého světa. My jej například hráli jak doma, tak třeba i ve škole při hodinách informatiky, kterým jinak vládl Metin2 či Counter-Strike. A musím říci, že to byla opravdu zábava, která dokáže zaujmout i dnes. V klíčových momentech si vybíráte, co hlavní postava udělá, a příběh se odvíjí jinak v závislosti na vašich volbách. Tahle pružnost příběhu a pocit moci nad dějem byly pro mnohé z nás první skutečnou zkušeností s interaktivitou „ve filmu“.
A co je nejlepší? Interande zůstává online a stále si udržuje drobnou komunitu, která si ho připomíná jako jeden z důležitých mezníků interaktivní tvorby v českém prostředí. Nikdy nešlo a ani nemělo jít o velkofilm s hvězdami na červeném koberci. Šlo o malý, ale významný moment, kdy jsme mohli pocítit ten rozdíl mezi tím, když sledujete příběh, a tím, když ho spolutvoříte a přesně tohle byl ten důvod, proč jsme se k Interande tak rádi vraceli.
Dnes, když se na to dívám zpětně, připadá mi Interande jako kapka v moři evoluce médií, která ukazuje, že hranice mezi filmem a hrou jsou tenčí, než si mnozí myslí. Ano, byla to spíš krátká interaktivní epizoda, kterou spousta z nás rychle prošla a pak na ni zapomněla. Ale přesto to bylo něco, co jsme prostě hráli. A díky tomu se z toho stal malý kulturní milník, který stojí za to si občas připomenout. Minimálně já si tuto vzpomínku náležitě užil a věřím, že vy si ji užijete také.
