Poté, co nám nedávno do redakce dorazil na vyzkoušení zbrusu nový iPad Pro M5, přišla nyní řada i na MacBook Pro M5. Ten je sice oproti iPadu z hlediska novinek o něco méně lákavější, to však v žádném případě neznamená, že si svou pozornost nezaslouží – ba právě naopak. Vždyť už jen díky své ceně, která se mezigeneračně snížila, se může právě tento stroj stát splněným snem všech méně náročných profíků, kteří si se základním čipem M5 v kombinaci s minimálně 16GB operační paměti a 512GB SSD vystačí. Pojďme se tedy podívat na to, co dorazilo nám a jak daná konfigurace na člověka působí po prvních hodinách používání.
Na pracovní stůl mi dorazil konkrétně MacBook Pro M5 v takřka základní konfiguraci – tedy s 10jádrovým CPU a GPU a 16GB operační pamětí. Nad rámec základu se pak vymyká 1TB SSD úložiště a hlavně pak sklo s nanotexturou. Podtrženo, sečteno – cena této konfigurace je na stránkách Applu nastavena na 56 490 Kč, což je na poměry Applu docela přívětivá cena. A já osobně navíc musím říci, že bych si počítač sám takto klidně nakonfiguroval, snad jen s menším úložištěm vzhledem k mým minimálním úložným nárokům.
To první, čeho si u tohoto stroje všimnete, je samozřejmě displej, který se sice mezigeneračně nezměnil, ale pokud nemáte nakoukané sklo s nanotexturou, pak vězte, že vás čeká parádní podívaná. Nanotextura totiž perfektně eliminuje valnou většinu odlesků světla, díky čemuž je tak displej naprosto skvěle čitelný na slunci, pod umělým světlem a tak podobně. Co je pak pro mě osobně asi nejzajímavější, určitě nejde říci, že když se na displej podíváte z boku, že by působil matně. Ano, úplně lesklý není, ale když jej srovnávám s matným povrchem mého externího monitoru (který eliminuje odlesky paradoxně hůř), matnost se u MacBooku Pro vytrácí. Doufám tedy, že si tuto možnost Apple schovává i pro příští generaci MacBooků Air a po letech exkluzivity pro MacBooky Pro ji vypustí i pro „běžné smrtelníky“, kteří si vystačí s podstatně levnějším železem.
Fotogalerie
Obecně pak lze říci, že najít po prvních hodinách testování tohoto stroje mouchy je prakticky nadlidský úkon. Při běžné práci vás totiž nelimituje absolutně ničím a srovnám-li jej s rychlostí mého MacBooku Air M3, pak musím uznat, že skok je tu viditelný víceméně všude. A zatímco třeba u spouštění aplikací, systémových oken a tak podobně si rozdílu až tak všímat nebudete, třeba při hromadných úpravách fotek, kdy je třeba je zmenšit, převést do jiného formátu a tak podobně už je znát, že kde se M3 zadýchá, M5 běží stále sprint.
Co tedy říci po prvních chvílích s tímto krasavcem? Jednak to, že se mi vesmírně černá sakramentsky líbí a jednak to, že práce na něm je opravdu příjemná, rychlá a zkrátka taková, kterou tak nějak člověk chce. Jasně, můžeme se bavit o tom, že designově se Apple už nějakou chvíli nikam neposunul či že tělo stroje je poměrně tlusté a počítač jako takový je těžký, ale vězte, že je na tento form-factor zkrátka a dobře spoleh. Naprosté absolutorium pak za mě zaslouží nanotextura na displeji, kterou už sice vidím poněkolikáté, avšak opět mi dokázala příjemně vyrazit dech a zamotat hlavu. Protože popravdě řečeno, nevydá-li Apple příští generaci MacBooku Air s nanotexturou na displeji, asi bych kvůli ní (a samozřejmě dalším benefitům displeje) začal o přechodu z Airu na Pro uvažovat. Výsledek tohoto receptu na Pro laptop je totiž i díky ní zatraceně chutný.
