Dnes si představíme několik užitečných postupů, s nimiž se vyhnete nepochopení i přešlapům při interakcích na síti.
Za něco málo přes dvě desetiletí jsme se posunuli od dopisů, pohledů a telegramů nejprve k sms a později s rozšířením internetu k e-mailům a sociálním médiím, kde vše najednou může probíhat až neuvěřitelnou rychlostí a reakce přicházejí, nebo jsou naopak očekávány, v řádu sekund.
Online svět je otevřeným fórem, které klade uživatelům jen minimum překážet v nejrůznějších aktivitách od sdílení rodinných fotografií s příbuznými a známými přes navazování profesních kontaktů až po komentování politických či společenských otázek, které se ocitají v okruhu jejich zájmů.
S přínosy jsou však spojeny i nevýhody. V následujících řádcích vás provedeme některými úskalími digitální existence, z níž za přispění zásad netikety budete mít dobrý pocit a vyvarujete se nedorozumění či jiných nepříjemných zkušeností.
Co je to netiketa?
Jak to vyplývá z jejího označení, jde o etiketu na síti. Přestože některé platformy leckdy vypadají jako Divoký západ, čím méně chaosu do nich vneseme, tím lépe. A právě pravidla chování nám v tom umí dobře posloužit.
Komunikace s respektem
Prakticky vše, co na internetu děláme, zanechává nějakou digitální stopu. Docela dobrým principem, který lze zahrnout mezi pravidla netikety a aplikovat při komunikaci online, je, používat taková slova, ke kterým byste se uchýlili při osobním kontaktu. Tedy co by nezaznělo z očí do očí, je lépe neříkat ani na sítích. Používání běžných zásad slušnosti a respektu vůči ostatním, včetně zdržení se nadávek, klení, potažmo psaní čehokoli záměrně urážlivého, je rozumné a rozhodně se vyplatí, ať už přemýšlíte nad zněním e-mailu, komentářem na sociální síti nebo odpovědí v chatovací místnosti. Konverzace tak budou konstruktivnější a nebudou vyvolávat zbytečné agresivní reakce.
Význam soukromí
I když se to tak patrně nemusí zdát každému, soukromí je křehká a vzácná věc, na které zejména v kontextu nejnovějších technologií, včetně masivního rozšíření umělé inteligence, skutečně záleží. O co snadnější je sdílení obsahu a informací, o to složitější může být snaha vzít je zpět. S výhodami AI se pojí též rizika, pročež doba, kdy nic nebrání zneužití hlasu, obličeje a podobně, už nastala. Společně s úrovní zabezpečení, která je dnes aktuálnější, než kdykoli dříve, bychom tedy měli pamatovat na význam s námi spojených dat. Ta se v rukou kyberzločinců, nejrůznějších podvodníků, ale též prostřednictvím uživatelských smluv a třetích stran, jež k nim přistupují, mohou ocitnout v ohrožení. Proto je dobré nedávat k tomu zbytečně více příležitostí, než je bezpodmínečně nutné.
Ověření faktů před opětovným zveřejněním
Většina z nás to nejspíš zažila. Po zahlédnutí něčeho podnětného to mnohé uživatele jako první vede k tendenci jednat a kupříkladu ve snaze rozproudit debatu, se o informace podělit se světem, aniž by přitom věnovali pozornost tomu, zda nemohou být vytrženy z kontextu. Titulky a příspěvky na sociálních sítích nezřídka bývají napsány ve snaze rozčílit uživatele a udržet si tak jejich pozornost. Nekladou si za cíl přinést legitimní sdělení, ale mnohdy šíří klam nebo jen část pravdy s ne vždy zcela čistými úmysly. Jsou-li lidé jakkoli pobouření, vyprovokuje to u nich reakci, což je pro původce žádoucí.
Netiketa říká, že než napomůžeme k rozprostření pavučiny, je lepší si fakta nejprve ověřit. S rostoucím tlakem ze strany dezinformátorů, se jeví příhodným ke všemu raději přistupovat s rezervou a nahlížet na věci kritickým okem. Spolehlivých zdrojů máme k dispozici dostatek, stačí tedy odolat nutkání a věnovat krátkou chvíli hledání, což se vrátí i nám samotným, když si tak o záležitosti uděláme reálnější představu.
Při sdílení bychom též měli brát v potaz, že online svět je globální a konkrétní obsah může mít určité nám neznámé kulturní pozadí, pročež má smysl se nad ním nejdříve na pár okamžiků zamyslet, než dělat ukvapené závěry. Sklon posuzovat jiné lidi, jejich postoje a názory skrze vlastní optiku je sice přirozený, ale přihlédneme-li k souvislostem možná se před námi otevře pohled z nečekaně odlišné perspektivy.
Diskuse v gentlemanském stylu
Pakliže na síti narazíte na kontroverzní téma, kterému byste se kupříkladu při štědrovečerní večeři nejspíš vyhnuli, nabízí se, zda tak neučinit i na internetu. Pokud se však jedná o něco, co je vám nějakým způsobem blízké, určitě existují cesty, jak hovořit s respektem. Ačkoli jsou některé online diskuse známé svou rozohněností a mohou být trochu ošemetné, neznamená to, že bychom se měli zcela vyvarovat účasti v nich.
Za vyzkoušení stojí – místo snahy zahltit ostatní vlastními názory, vést komunikaci spíše v duchu vzájemného naslouchání, jehož kýženým výsledkem je, že se všichni dozvědí více a přiblíží se jádru problému. Netiketa v debatě znamená udržet podstatu a hledat pravdu, i když se ukáže být úplně jiná, než jsme se původně domnívali.
Pokud se chcete osobně vyjádřit k nějakému znepokojivému příspěvku, aniž byste zvedli prudkou vlnu emocí, je dobré začít tím, že se dotážete na původ dané informace. Je to metoda, jak něco zpochybnit, ale zároveň obejít známé: „Tak, tohle je špatně.“ Zůstat věcní se většinou ukazuje jako nejefektivnější. Samozřejmě vstupovat do některých interakcí může být jen ztrátou času, zejména za těch okolností, kdy zjistíte, že předchozí vývoj již sklouzl k desítkám vulgarismů (s vynechanými písmeny) a prázdnému osočování.
Sdílení snímků svých dětí rodiči
Jistě jste se s tím setkali. S dobrým úmyslem podělit se o pěkné zážitky s rodinou se v příspěvcích mnoha uživatelů objevují fotografie jejich ratolestí v nejrůznějších situacích, z nichž by možná děti samotné (když ne nyní, tak až budou starší) nebyly příliš nadšené. Zodpovědnost i volba je samozřejmě na dospělých. Na chvíli se pozastavit a rozmyslet si, zda chceme daný obrázek opravdu zveřejnit, ale nic nestojí.
Pomineme-li postoj některých subjektů k nakládání s obsahem v rámci pravidel používání, je stále třeba brát v úvahu skutečnost, že se zachycený okamžik stane přístupným. Může tak být začleněn do něčí knihovny bez vašeho vědomí, což nemusí být žádoucí, i když sdílíte pouze s blízkými přáteli a rodinou. V mnoha případech rodiče musí rozhodovat za své potomky, pokud jde ale o jejich snímky (a potažmo též osobní údaje) na sítích, je opatrnost namístě. Někteří odborníci doporučují se takového jednání raději vzdát a nechat na dětech samotných, co chtějí sdílet, až dospějí.
Korektnost a profesionalita i na osobním účtu
Nedostatek respektování základních pravidel netikety dokáže být stejně škodlivé jako třeba chyby v životopise. Pakliže je váš osobní účet veřejný, případně máte-li pouze jeden pro profesní i osobní komunikaci, je dobré si uvědomit, jak úzce jsou tyto dva světy propojeny. Když se vyjadřujete na sociálních sítích, vaše sdělení nereprezentují vždy jen vás samotné, ale potažmo další osoby, případně subjekty, pro něž pracujete nebo jste s nimi v kontaktu. Za těchto podmínek hraje významnou roli kontext i publikum, k němuž se obracíte, pročež je vhodné tyto aspekty zohlednit.
Doporučit lze postup, kdy oddělujete své veřejné působení a soukromé záležitosti pomocí samostatných profilů, přičemž druhý z nich udržujete viditelný pouze pro malou skupinu důvěryhodných přátel a rodinu. Obecně však může být sdílení příliš mnoha osobních, citlivých informací nevhodné a někdy dokonce riskantní. Přistupovat tedy k věci (bez ohledu na typ účtu) s jistou dávkou profesionality je rozhodně chytrou i strategicky výhodnou volbou.
Střídmost v interakcích
Cítíte se pod tlakem, abyste lajkovali vše, co blízcí lidé a profesní známí zveřejní, jen abyste byli slušní? Ve skutečnosti je mnohem přínosnější být v tom střídmí. Vaše reakce na příspěvek nebo jeho komentování povzbudí algoritmus, aby vám zobrazoval další obsah od dané osoby, eventuálně informace podobného typu, což má za okolností, kdy je vašim cílem dozvědět se například o postupech a úspěších kolegů či přátel, do značné míry nežádoucí efekt. Mix, který vám tak bude nabízen, se může stát zcela nesourodým a plným nedůležitých věcí. Ještě podstatnější však je přístup většiny platforem, jež sdělí celé vaší síti, že se vám příspěvek líbí, a tím poskytnou v dobrém i zlém základ pro hodnocení a posuzování ze strany ostatních, což se projeví zejména, jedná-li se o něco kontroverzního.
Přesunutí do osobní roviny v potencionálně vyhrocených situacích
Setkáte-li se v rámci vašeho okolí s reakcí, kdy někoho vámi zveřejněný příspěvek nebo komentář urazí, přičemž tušíte, že situace má potenciál se vyhrotit, jedním z nabízených řešení netikety je přesunutí sporu do osobní roviny tím, že se jej pokusíte řešit například uskutečněním telefonního hovoru. Tímto způsobem je přeci jen snazší vyjádřit vaše úmysly, včetně drobných nuancí, které online snadno zaniknou, a mohou tak být špatně pochopeny.
Postup samozřejmě dává smysl tam, kde se jedná o nedorozumění s někým, s nímž jste též v osobním kontaktu, a jehož mínění má pro vás nějaký význam. V takovém případě je však jistě blíže východisku raději, než absolvovat vleklou hádku na sociálních sítích, kterou uvidí celý svět, zaujmout solidnější postoj, kterým může být právě to, že se odhodláte zavolat. Tón hlasu v kombinaci s odbouráním do jisté míry neosobního vyznění, jak je někdy komunikace na internetu vnímána, možná přispěje k objasnění a rozpustí mraky.
