Zavřít reklamu

Chytré technologie si našly v posledních letech cestu prakticky do všech odvětví dnešního světa. Výjimkou není ani školství, které se snaží na novou dobu dle svých možností co nejlépe reagovat. Pomoci by mu v tom mohl i nápad Vítka Škopa, se kterým jsme si před pár dny popovídali. Vítek totiž vymyslel unikátní učebnici fyziky, ze kterých bude učení bavit i toho nejzarytějšího odpůrce tohoto předmětu.

Začněme vaším představením – Kdo jste a co vlastně děláte?

Jmenuji se Vítek Škop jsem čerstvý absolvent pražské UMPRUM s drobnými zkušenostmi ze zahraničních škol a studií. Poslední dekádu svého života jsem se zabýval tvorbou esteticky krásných věcí. To byl většinou grafický design, brandy, loga, písma, plakáty, knihy, výstavy a podobně. Nedávno mne ale moje poslední práce nasměrovala na cestu odlišnou od toho, kde jsem se dlouho cítil vodník ve vodě.

Vitek Škop

Určitě tím míříte na svou AR učebnici fyziky. Můžete ji čtenářům stručně pro začátek popsat?

Jedná se o projekt, který si klade za cíl, aby děti fyzika tolik nebolela. V základu učebnice využívá rozšířené reality, což by nebylo v dnešní době nic tak pozoruhodného. Rozšířená realita se ale kombinuje s papírem a obrázkem na něm. Když se tedy děti podívají přes chytré Apple zařízení na statický černobílý obrázek, tak se jim rozhýbe a ukáže jim, jak funguje čtyřtaktní motor, kladka nebo hydrostatický tlak. Nejexaktnější příměr, který se mi zatím podařilo najít, jsou noviny z filmů Harryho Pottera, kde se scény a postavy hýbají jak se jim zachce.

To zní naprosto skvěle! Jak nápad na podobný projekt vůbec vznikl?

S rozšířenou realitou jsem měl už zkušenosti z předchozích projektů a lákalo mne ji využít v mojí diplomové práci. Hodně se mluvilo o tom, jak skvělé využití by měla ve vzdělávání. Projekty, které se ale prezentovaly jako super use–casy mi přišli docela slabé a tak jsem si říkal, že zkusím přidat svojí troškou do mlýna. Zásadní bylo nedělat další slepě digitálně–optimistický projekt ve vzdělávání, ale podívat se na téma zeširoka a zkusit vytvořit něco koncepčního a hlavně smysluplného.

Kolik času mezi prvotní myšlenkou vytvoření AR učebnice fyziky a vydáním její první verze, se kterou jste byl spokojen, uběhlo? Jak velký tým na celém projektu dělal?

Myslím, že verze, se kterou bych byl spokojen, neexistuje a je otázka, jestli někdy bude. Je to neustálý proces učení se, opravování vylepšování a předělávání. První research jsem započal v září 2018. Na smělé plány se postupně nabalovali další a další lidé, kterým myšlenka přišla zajímavá a chtěli ji rozvinout. Bez těchto lidí by VIVIDBOOKS nikdy nevznikly. Nyní má tým kolem deseti lidí.

Předpokládám, že jste na projektu museli spolupracovat i s těmi, kterým je určen – tedy s dětmi. Jak na něco podobného vlastně reagovaly? Přeci jen to musela být pro naprostou většinu z nich úplná novinka.

Naším cílem je badatelský a aktivní přístup dětí.

Děti jsou samozřejmě alfou a omegou. Hned po vytvoření pracovních listů je testujeme ve třídách. Je potřeba vědět, jestli děti rozumí tomu, co se jim snažíme vysvětlovat pomocí interaktivního designu. Je důležité zmínit, že pracovní list je vytvořen jako komplexní celek společně s textem a otázkami. Troufám si říci, že například samotné otázky jsou skoro důležitější než ty hezké animace. Jde nám o to se ptát dětí a ptát se správně, otevírat diskuze ve třídách, podněcovat skupinovou práci a klidně je nechat odpovědi hledat na Googlu. Naším cílem je badatelský a aktivní přístup dětí. K tomu  teď vzniká metodická inspirace pro učitele. Ta jim napoví, co mají žáci zjistit, co si zapsat do sešitu nebo jaké reálné fyzické pokusy do výuky zapojit. Reálné pokusy budou vždy lepší než rozšířená realita. Ale ani nejskvělejší učitel si nezvládne připravit na každou hodinu zajímavý pokus. Náš nástroj by jim měl pomoct usnadnit práci.

Takže jestli to chápu dobře, aplikace cílí primárně na učitele a žáky ve školách a doma si ji pro výuku nebo zkrátka jen otestování neužijeme?

Primárně je to školní pomůcka, co má pomáhat učitelům. Nicméně neméně důležitým cílem jsou také rodiče, kteří chtějí, aby jejich dětem šla fyzika trochu líp a aby ji bezbolestně pochopili. Když jsem se účastnil soutěže Diplomma selection na pražském designbloku, přišla za mnou světoznámá designérka Rosana Orlandi a říkala, že dlouho pozorovala kluka, který si s VIVIDBOOKS hrál. Pak si s ním začala povídat a on jí řekl, že je dyslektik a že konečně chápe, o čem to ve škole mluvili. Byla u vytržení, když jsem jí řekl, že jsem nejenom dyslektik, ale i dysgrafik, systémem odsouzený k záhubě. Říkám to proto, že určitě nechceme vynechávat individuální případy dětí, kteří mají třebas s klasickou výukou problém.

Vynikající myšlenka. A co učitelé? Jak na celý projekt reagují? Mají o něj obecně v Česku zájem, který se postupně zvětšuje, nebo jsou spíš „stará škola”?

Je to hodně individuální. Je třebas velká skupina učitelů, která by ráda VIVIDBOOKS používala, nicméně nemají iPady, na kterých by fungoval ARKit. Tento problém řešíme, připravujeme webovou i Android verzi. Občas od učitelů chodí kouzelné maily. Třebas od jedné paní učitelky z vesnice v ústeckém kraji, které se daří VIVIDBOOKS implementovat s třemi iPhony ve třídě. Samozřejmě někteří učitelé právem upozorňovali na chyby, kterých jsem se v první verzi dopustili. To také řešíme.

Co plány do budoucna? Hodláte se pustit i do AR učebnic dalších předmětů?

Ano, je to jasný cíl na obzoru. V první řadě musíme udělat fyziku nejlépe jak to jde. Na tom zjistíme, jestli to má smysl nebo ne. S uživatelskou základnou a knihovnou obsahu se dělají snáz další kroky, jako je raisování velkých peněz v USA nebo domlouvání obchodních partnerů po světě.

Jaké jsou momentálně pro vás nejzajímavější trhy, kam svůj projekt protlačit? 

Díky účasti na veletrhu CES v Las Vegas jsme se napojili na zajímavé distributory, kteří se do VIVIDBOOKS zamilovali a kteří dodávají STEM pomůcky do škol. Jsme v jednání s lidmi v Japonsku, Jižní i Severní Americe, Kanadě, Velké Británii, Indii, Saúdské Arábii a Holandsku. Chceme VIVIDBOOKS připravit tak, aby se obsah přizpůsoboval jednotlivým zemím a ukazoval jen relevantní věci k lokálním rámcově vzdělávacím programům. To bude samozřejmě obrovská výzva.

Vyhlídky jsou tedy skutečně zajímavé. Zahraniční trhy jsou na tom vlastně z hlediska techniky ve školách jak? Taky je pro ne potřeba chystat Android a webová verze, nebo je tam Apple daleko zakořeněnější?

Představa že jsme v České republice sto let za opicemi a že hned za hranicemi má každý žák v lavici iPad Pro 2018 je mylná. Apple vyrábí prémiové produkty, na které, s výjimkou několika zemí, většina škol zkrátka nemá peníze. Obrovským tématem ve vzdělávání jsou Chrome Booky. Jsou levné a děti na nich udělají hromady věcí zadarmo. Zároveň Apple tlačí s novými produkty. Chce, abychom používali nejnovější funkce jejich řešení. Kdybychom se vydali tou cestou odřízli bychom snad veškeré školy a jejich iPady.

A jaká platforma je tedy pro vás ve výsledku nejpřívětivější z hlediska vývoje aplikace? 

Vyvíjet na iOS je jedna radost. Nejenom proto, že máme skvělého iOS vývojáře. S Applem jsme měli diskuze, včetně osobní návštěvy v Apple Parku a máme u nich manažery, se kterými můžeme věci konzultovat. To je příjemné. Kdybychom se měli ale dostat do nejvíce škol tak nejvíce smysl dává webová verze s podporou AR

O té návštěvě Apple Parku se klidně rozpovídejte klidně víc, ta bude naše čtenáře určitě zajímat.

Na CES v Las Vegas si nás všiml evangelista Applu a pozval nás k nim do Cupertina. To bylo samozřejmě neuvěřitelné. Je to splněný dětský sen. Tu budovu jsem sledoval, asi jako každý, od prvních plánů a najednou tam člověk je, obdivuje ty všudypřítomné nádherné detaily a dýchá čerstvý vzduch ze zeleně kolem. Jeden člověk Applu z našeho jednání měl zrovna čas a byl tak hodný, že nás tam provedl. Jinak návštěvníci musí hned po schůzce odejít. Fotit je samozřejmě zakázáno. Nevhodný a nevtipný humor je mi blízký a tak jsem se při pár vtipech, které zůstaly bez odezvy, trochu začervenal. Když jsme šli kolem jejich jídelny, tak jsem se zeptal „Does Tim cook here?“ .Snad ještě trapnější situace nastala při odchodu, kdy jsem se ptal, jak to vypadá s těmi brýlemi a že se na ně moc těším.

Další husarský kousek se mi povedl, když jsme s kolegou Davidem Drobíkem měli videohovor s AR týmem Googlu. David a lidé z Googlu měli ráno a já měl večer. Když jsem zvedl hovor a viděl dva kravaťáky u bílého stolu,  uvědomil jsem si, že na sobě nemám žádné triko. Rychle jsem stočil kameru jinam. Naštěstí zkušený David věděl, jak se s trapnou situací vypořádat ”Undress the elephant“. Řekl tedy „Vitek, are you naked?“ Já na to něco vtipného zablábolal. Pak si jeden z kravaťáků povolil kravatu a prohlásil „Well, I feel overdressed”

Skvělé historky, díky za ně. Vraťme se ale ještě chvíli na trochu vážnější notu. Podporuje Apple nějak víc vývojáře pracující na iOS AR projektech? Přeci jen, ARKit se snaží tlačit, co to jde a je z něj naprosto unesený, tak by asi nějaká forma vyšší pomoci oproti klasickým aplikacím nepřekvapila.

Popravdě by mě samotného zajímalo, jak lidé z Applu vnímají AR projekty. Myslím ,že i jim některé přijdou nesmyslné. Určitě vítají, když se objeví něco zajímavého ale myslím, že speciální péči AR projekty nemají. Je pro ně například alfou–omegou aby aplikace, se kterými si vytváří nějaký vztah, byly podle jejich UX guidelinů a pravidel. To s nimi teď řešíme primárně.

A toto řešení probíhá stylem “oni nakážou a vy uděláte”, nebo nějakou vzájemnou kooperací, kdy se přímou spolupráci dostáváte k ideálnímu řešení?

Lidé z Applu mají neuvěřitelný cit pro tvorbu aplikací.

Jsou to spíše doporučení. Prohlédnou si vaši aplikaci a řeknou “tady máte špatné mezery, tady by neměla být šipka ale něco jiného, tato funkce by měla mít prominentnější pozici, toto nedává smysl.” Nic z toho, co navrhují, není něco, co by nedávalo smysl. Je neuvěřitelné, jaké na to mají oko.

A o každou aplikaci se vždy po celou dobu jejího vývoje starají jen jedni a ti sami lidé Applu, nebo se točí a feedback vám vždy dává někdo jiný?

S tím úplně nemám zkušenosti. Přece jen nejsme tak daleko v konverzacích. Nicméně je to po regionech. Centrální Evropa má tým lidí, kteří řeší vztahy s vývojáři

Jasně, chápu. Vítku, náš čas je u konce. Pokud byste rád něco našim čtenářům vzkázal, nyní je ta pravá chvíle.

I když se teď stavím do role vývojáře, mám obavu z toho, co přichází. Vždycky jsem byl ale strašpytel, tak to může být jen můj vnitřních strach. Žijeme ale v obrovské změně. Děti čelí obrovským výzvám a my jsme zodpovědní za to, abychom jim a sami sobě pomohli od pasivní konzumace informací na displeji smartphonů. Když se procházíte po té Californii, říkáte si: “Když Tim Cook ráno vstává, chce aby lidé používali víc smartphone nebo méně? Ptá se Elon Musk, co bude s lidmi, kteří přijdou o práci kvůli self-driving car?” Potkali jsme pár vývojářů z Airbnb a zarazilo mne to, jak málo věděli o tom, co nám tu v Evropě jejich produkt dělá. Pár vyvolených výrostků v Silicon Walley mění svět a myslí si, že k lepšímu. Konsekvence jejich činů jim jsou ale neznámy. Nevidí je nebo je vidět nechtějí. A start-upy budou vždy krok o napřed. Reakční doba, kdy politici začnou řešit reálný vliv sociálních sítí na demokratické volby, je snad ještě větší než kdy si banky uvědomí, že jejich mobilní aplikace jsou oproti Revolutu prostě nepoužitelné. Svět založený na institucích se rozpadá. Produkt je důležitější než ideologie. Myslím, že je třeba být na pozoru. Jako konzumenti bychom měli vysílat signál, zabývat se jinými věcmi než třetí kamerou na iPhonu.

Díky za silná závěrečná slova, nad kterými bychom se rozhodně měli zamyslet. Ať se vám daří.

I já moc děkuji. 

Dnes nejčtenější

Další články