Zavřít reklamu

Technologie jde kupředu mílovými kroky. Vlastně to není tak dávno, kdy majitelé pevných linek s otáčecím číselníkem záviděli těm, kteří měli doma přenosný telefon. Není to ani tak dávno, kdy v televizi běžely reklamy na tlačítkové Nokie a k internetu jsme se připojovali prostřednictvím pevné linky. Každá doba vždy měla své nejnovější výkřiky technologie. Jaké „high-tech“ dárky byste – pokud byste měli opravdu velké štěstí – mohli nalézt pod stromečkem v devadesátých letech minulého století?

TalkBoy

Kdo v dětství viděl film Sám doma 2: Ztracen v New Yorku, ten si jistě pamatuje na scény, ve kterých malý Kevin používal jakousi zvláštní verzi diktafonu. Zařízení se sice vešlo do ruky, bylo ale poměrně objemné. Sloužilo jako přehrávač magnetofonových kazet a záznamník v jednom, a asi jen málokteré dítě po této „hračce“ po zhlédnutí Sám Doma 2 nezatoužilo.

Palm Pilot

K devadesátým létům neodmyslitelně patřili také nejrůznější podnikatelé, manažeři, a věčně zaneprázdnění byznysmeni. Protože si zejména zpočátku mohli o výkonných (natož chytrých) mobilních telefonech nechat jenom zdát, museli si vystačit se zařízeními jiného typu. Jedním z takových zařízení byl Palm Pilot – jednoduché, ale ve své době působivé PDA, disponující možností připojení k internetu a nabízející funkce jako e-mail, kalendář a řada dalších.

Creative Nomad Jukebox

Přenosné hudební přehrávače nebyly ani v devadesátých letech ničím zvlášť výjimečným, v drtivé většině případů se ale jednalo o walkmany, o něco později také o discmany. Společnost Creative v té době přivedla na svět svůj Nomad Jukebox. Do kompaktnosti a lehkosti iPodu měl daleko a podobal se discmanům, ale disponoval USB portem a byl schopný pojmout okolo 6GB hudby, což byl v té době obdivuhodný výkon.

Casio Digital Diary

Říká vám něco pojem „digitální diář“? Na trhu s těmito zařízeními, připomínajícími něco mezi opravdu miniaturním laptopem a kalkulačkou, jistou dobu kralovala zejména společnost Casio. Digitální diáře byly v devadesátých letech minulého století velmi oblíbené a k dostání byly dokonce ve variantě pro studenty a děti. Manažery a podnikateli oblíbený asistent disponoval kromě funkce diáře také digitálním adresářem, možností tvorby seznamů úkolů nebo třeba kalendářem, zde ale jeho možnosti končily – připojením k internetu digitální diáře opravdu bohužel nedisponovaly.

Motorola Pager

Zejména ti, kteří v minulosti sledovali seriály z nemocničního prostředí, si možná vybaví pagery, kterými byli někteří lékaři v těchto seriálech vybaveni. Pagery se ale objevily třeba také v populárním seriálu Přátelé. Šest let před příchodem iPhonu přišla společnost Motorola s pagerem, který uživatelům umožňoval posílat i přijímat nejen krátké textové zprávy, ale také e-maily. Barevný pager vypadal spíš jako hračka a kromě posílání zmíněných zpráv nenabízel nic dalšího – na prohlížení webu, poslouchání hudby nebo fotografování jste mohli zapomenout.

Macintosh Powerbook 5300

Macintosh Powerbook 5300 byl ve své době – tedy v roce 1996 – bezesporu převratným zařízením, a asi byste jen těžko hledali někoho, kdo by po něm netoužil. Přenosný počítač za 2300 dolarů byl vybaven 100MHz CPU a 8MB RAM, a k dokonalosti mu bohužel něco chybělo. V průběhu času se například ukázalo, že laptop měl například problémy s baterií.

Sony Discman

Discmany jsou sice spíše záležitostí přelomu tisíciletí, v našem seznamu cool retro vánočních dárků ale chybět rozhodně nemohou. Zatímco ty levnější byly kvůli přeskakování prakticky nepoužitelné, Sony Discman (později CD Walkman) byl ale jiná liga. Do kapsy jste ho sice nenacpali, s přehledem ale ustál i klidnější procházku nebo jízdu tramvají. Nevýhodou bylo, že jste se na cestách museli buďto smířit s neustálým přehráváním jednoho alba pořád dokola, nebo s sebou ještě nosit pouzdro se sbírkou CD.

Digihra

Herní konzole do ruky, na které je možné hrát jen jednu, v lepším případě několik her? I to byl pro řadu dětí devadesátek ideální dárek k Vánocům. „Digihry“ patřily spíše mezi finančně méně náročné dárky, u nás jste je mohli sehnat i na tržnicích a v asijských stáncích. Miniaturní herní konzole byly obvykle poháněny klasickými tužkovými bateriemi, a nejčastějším požadavkem ze strany rodičů malých hráčů bylo obligátní „hraj to potichu!“.

Herní konzole

Byly konzole a konzole. Zatímco výše zmíněné digihry by se konzolí asi nemohly tak úplně nazvat, ti šťastnější mohli v devadesátých letech minulého století pod stromečkem nalézt nadupanou konzoli Sega, Nintendo, nebo dokonce PlayStation (autorka článku nicméně pamatuje i pofidérní zařízení se dvěma ovladači a názvem PolyStation, prodávané ve zmíněných tržnicích). Osmibitový Nintendo Entertainment System se ve Spojených státech začal prodávat již v polovině osmdesátých let, o deset let později se pak začala ve světě prodávat první generace PlayStation (v Japonsku o rok dříve). Frčely i handheld konzole, jako nestárnoucí GameBoy nebo Sega Game Gear.

Dnes nejčtenější

Další články