Zavřít reklamu

Recenze iPhone 12 Pro Max je bezesporu jednou z nejočekávanějších recenzí letošního roku na Letem světem Applem. Modely z řady Max se totiž těší mezi uživateli čím dál větší popularitě a to i přestože oproti svým menším bratříčkům nepřinášely v uplynulých letech téměř nic zásadního navíc. To se však Apple rozhodl letos u 12 Pro Max změnit minimálně jejich fotoaparát napěchoval technologiemi, které by mu měly klasické modely 12 Pro pomoci překonat. Je ale toto vylepšení důvodem k upgradu z menšího na větší model, potažmo vůbec k upgradu ze staršího na novější iPhone? 

Design a zpracování

Nový gigant s nádechem retra. Tak přesně takto lze dle mého vzhled nového iPhonu 12 Pro Max v krátkosti zhodnotit. Applu se u něj totiž podařilo smísit spoustu novodobých prvků s těmi, které mu u iPhonů fungovaly už před deseti lety u modelů 4. Ačkoliv je tento krok mnohými jablíčkáři vnímán spíše jako couvnutí, dle mého se o určitý krok vpřed přeci jen jedná. Ostré hrany, které 12 Pro Max stejně jako všechny ostatní iPhony 12 nabízí, jsou sice pro jablíčkáře starou známou, ale to platí svým způsobem jen u telefonů staré generace s velkými bradami na horní a dolní straně displeje, potažmo s Home Buttonem. Na novinkách totiž působí díky jejich spojení s bezrámečkovým designem či jinak zpracovanými zády a fotoaparátem zkrátka jinak – dle mého lépe a moderněji. Nicméně jak už jsem naznačil výše, hodnocení designu je ryze subjektivní záležitostí a tudíž se jím v recenzi vlastně ani nemá smysl hlouběji zabývat. 

Co však smysl má, je zhodnocení barevné varianty z hlediska její odolnosti vůči otiskům prstů. Ta je totiž minimálně u zlaté varianty, kterou jsem měl možnost v uplynulých dnech intenzivně testovat, poměrně špatná. Zatímco skleněná záda či displej odolávají šmouhám od prstů či jiných nečistot vcelku obstojně, ocelový rámeček je doslova lapačem všeho zlého a to i přestože jej měl Apple opracovat jinak než zbylé barevné varianty právě ve snaze zamezit jeho nadměrnému znečišťování. Abych však byl upřímný, nemyslím si, že se mu to povedlo. 

Kdybych pak měl zhodnotit zlatý iPhone jako takový, upřímně z této barevné varianty také příliš “odvařený” nejsem. Zatímco odstín zad mi přijde skutečně fajn a dokážu si představit, že bych takto barevný telefon i vlastnil, odstín zlatých rámečků mi přijde v kombinaci se zády dosti kýčovitý, jelikož se od jejich odstínu vzdaluje více než výrazně – je totiž dost světlý (mnohem víc než na produktových fotkách). Kvůli tomu na mě telefon jako celek působí s trochou nadsázky malinko kolotočářsky. Přitom loňské iPhony 11 Pro či předloňské XS jsou ve zlaté variantě opravdu povedené. Škoda. 

Souvisejíci

Hodnotit zpracování jako takové nemá u produktů od Applu svým způsobem žádnou cenu. Stále totiž platí, že se jedná o prémiová zařízení, čemuž odpovídá i jejich naprosto precizní výroba. Určitě vás proto nepřekvapí, že i u Maxe vše lícuje a sedí naprosto dokonale a obecně byste na něm jakýkoliv nedodělek hledali naprosto marně. Je sice možná trochu škoda, že se Applu opět nepodařilo vytvořit o něco nenápadnější fotoaparát, ale s ohledem na jeho technické specifikace a funkce mu to příliš vyčítat nelze. Nicméně myslím si, že právě fotoaparát může být pro některé jablíčkáře určitým odrazujícím prvkem, protože je opravdu výrazný a to zejména kvůli své velikosti. Ta je totiž oproti všem předešlým iPhonům výrazně větší. 

Ergonomie

Pokud jste příznivci kompaktních smartphonů, které lze bez větších problémů ovládat jednou rukou, iPhone 12 Pro Max pro vás stejně jako veškeré ostatní modely z řady Max rozhodně není. Oproti loňskému 11 Pro Max totiž ještě o něco málo vyrostl a dostal se tak na největší rozměry v historií iPhonů – konkrétně na 160,8 x 78,1 x 7,4 mm oproti loňským 158 x 77,8 x 8,1 mm. Rozměrová změna však neproběhla zbůhdarma – telefon díky ní dostal o 0,2” větší displej a nyní se tak pyšní rovnou 6,7”. Skutečně fajn je pak to, že i přes větší rozměry se Applu podařila zachovat hmotnost shodná s tou z loňska – tedy 226 gramů. Jasně, málo to rozhodně není, ale když si člověk uvědomí, o jak velkou placku se vlastně jedná, dokáže tuto gramáž pochopit. 

A jak tedy telefon působí v ruce? Z pohledu uživatele se standardní velikostí rukou, který dlouhodobě využívá 5,8” iPhone musím říci, že stále poměrně dobře. Ačkoliv už je opravdu velký, díky možnosti softwarově stáhnout horní část displeje dolů není ani ovládání jednou rukou žádným velkým problémem, byť musíte počítat s tím, že jeho úchop není tak jistý jako v případě menších telefonů. Abych byl nicméně upřímný, oproti loňskému iPhonu 11 Pro Max se mi drží v ruce o něco hůř a to zejména kvůli jinak zpracovaným hranám. Ty zaoblené z loňska totiž člověku padnou do ruky o něco lépe, díky čemuž se cítí i při využívání podobně velkého monstra poměrně sebejistě. S odstupem času tedy musím dát za pravdu všem zahraničním novinářům tvrdících, že je 12 Pro Max bez jakéhokoliv krytu použitelný v běžném životě jen stěží. Na druhou stranu, právě kryt je pro 99 % světa naprostou must-have záležitostí a proto věřím, že překážkou nebude. A pokud máte ruce velké, ve výsledku se obejdete i bez něj. 

Displej a Face ID

Rok starý a přesto skvělý.

Hodnotit displej iPhonu 12 Pro Max z hlediska jeho kvality je stejně jako zpracování telefonu svým způsobem naprosto zbytečné. Jedná se totiž doslova o pastvu pro oči a o OLED panel, který je v současnosti alespoň podle expertů zaměřených na testování displejů z DisplayMate tím nejlepším na světě. Ostatně, aby taky ne. Jedná se totiž o Super Retinu XDR, která dle slov Applu vychází z jeho Pro Display XDR za 140 tisíc korun. Jeho rozlišení je v případě Maxe 2778 x 1284 pixelů při 458 ppi. Co se týče kontrastního poměru, ten je 2 000 000 : 1, typický jas pak dosahuje 800 nitů a v maximu při HDR dokonce 1200 nitů. Samozřejmostí je pak podpora P3, True Tone či dříve zmíněného HDR. Zdají se vám tyto technické specifikace povědomé? Taky, že jsou. Jedná se totiž o tytéž technické specifikace, které nabízí displej iPhonu 11 Pro Max z loňského roku. Nulový posun (a to bohužel i z hlediska obnovovací frekvence, která je stále 60 Hz) nicméně u telefonu mrzet nemusí. Jedná se totiž o naprosto úchvatnou a pohlcující podívanou. Barvy, které je schopen displej 12 Pro Max zobrazit, jsou překrásně živé a syté, černá naprosto dokonale černá, bílá pak také nepůsobí nikterak zažloutle. Co se pak týče sledování HDR obsahu, i ten vypadá na displeji skutečně parádně a myslím si, že právě díky své kvalitě mnohé uživatele dokáže přesvědčit o tom, že filmy či seriály nemusí nutně sledovat na klasických televizích. Kdyby vás pak zajímaly pozorovací úhly, ty jsou jako již tradičně u Applu naprosto perfektní. Zcela dokonalý však displej není, byť za to ve výsledku svými zobrazovacími schopnostmi vlastně ani nemůže. Jeho horní část i nadále zohyzďuje poměrně velký výřez ukrývající senzory, který by si jistě už zasloužil určité přepracování. Upřímně proto doufám, že je to letos naposledy, co musím do recenze podobné řádky psát. Přeci jen, s ohledem na technologický posun světa už tak nějak všichni krok kupředu i u výřezu očekáváme. 

iPhone 12 Pro Max v redakci LsA
Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Hrany displeje iPhonu 12 Pro Max jsou stejně jako u všech ostatních iPhonů 12 zcela rovné, čímž se od iPhonů z let předešlých dost odlišuje. Kvůli tomu mohou nicméně rámečky kolem něj působit širším dojmem, než ve skutečnosti jsou, což je možná trochu škoda. Oproti rámečkům použitým u starších iPhonů totiž opravdu mírně “shodily”. I zde je však zcela určitě obrovský prostor ke zlepšování, jelikož v tomto směru Apple na konkurenci zkrátka stále ztrácí, což jeho telefonům ubírá částečně na atraktivitě. Na iPhonu 12 Pro Max to sice až tak zřetelné není, jelikož jeho obří rozměry dokáží širší rámečky či větší výřez v displeji vcelku solidně maskovat, na menších modelech to ale je dle mého názoru už poměrně velký problém, se kterým je třeba počítat. Na druhou stranu bych rozhodně tento prvek neoznačoval jako “retro”, jak jsem na některých (nejen) tuzemských magazínech viděl. Jsou sice větší, ale do starého železa opravdu nepatří. 

Když už jsme se v krátkosti zastavili u Face ID, kromě jeho přepracování z hlediska velikosti jednotlivých komponentů u něj letos postrádám i jakýkoliv větší posun směrem k jeho zrychlení, čtení tváří z větších úhlů a tak podobně. Jasně, rychlejší oproti předešlým modelům určitě je, ale to zejména proto, že se telefon dočkal extrémně výkonných vnitřností, jejichž výpočetní výkon musí s trochou nadsázky popohnat kupředu snad i budík či kalkulačku. Je ale zkrátka trochu škoda, že podobné očekávané kroky vpřed Applu evidentně stačí. 

Výkon a úložiště iPhone 12 Pro Max

Výkonu má novinka na rozdávání, ale …

Vždy mě mrzí, když je potenciál hardwarově nadupaného zařízení zadupán do země jen proto, že na něm chybí prvek, jehož realizace by nebyla ve výsledku ani tak složitá. Podobný pocit mám v posledních letech třeba z iPadů (Pro a Air), na kterých bych si dokázal klidně představit odlehčenou verzi macOS, která by díky jejich brutálnímu výkonu běžela plynule a díky tomu by člověk hned dostal o důvod víc skutečně sáhnout pro některé úkony mnohem radši po iPadu nežli po Macu, jak ostatně sám Apple chce. Chod iPadOS vedle macOS by pak určitě nebyl až takový problém. Podobné pocity nyní prožívám i s iPhonem 12 Pro Max, který je hardwarově skutečně našláplý, ale já si tak nějak nedokáže odpovědět na otázku, proč vlastně. Jasně, jeho 5nm čipset Apple A14 Bionic a 6 GB RAM mu zajistí neuvěřitelnou svižnost a výkonnost řadu dalších let a bezproblémovou práci i s těmi nejnáročnějšími aplikacemi, ale je vlastně tohle přesně to, co potřebujeme? Veškeré aplikace, které jsem na telefonu testoval, na něm běžely naprosto perfektně a to bez ohledu na to, jak náročné byly. Jste-li například hráči Call of Duty Mobile, jistě mi dáte za pravdu, že se jedná o jednu z nejnáročnějších her v App Store s delšími načítacími časy u starších zařízení. 12 Pro Max jej však rozběhne hravě a ani při dlouhém hraní s ním nemá sebemenší problémy. Na druhou stranu, je skutečně tohle ta přidaná hodnota, kterou člověk od telefonu, jeho cena startuje na 34 tisících korun, chce? 

Částečně asi ano. Nemůžu se nicméně (jak u XS Max, tak u 11 Pro Max) ubránit pocitu, že toho u Maxe dostáváme od Applu oproti klasickým velikostem iPhonů setsakramentsky málo. Jeho displej sice přímo vybízí k nasazení pokročilejšího multitaskingu z iPadů, kdy minimálně možnost spuštění dvou aplikací na polovinách displeje by určitě smysl dávalo, ale stále se nic takové zkrátka nekoná. Místo toho vám Apple u největšího iPhonu v jeho historii nabídne uživatelské prostředí téměř shodné s tím, které nabízí 5,4” iPhone 12 mini či 4,7” iPhone SE 2. generace. A právě to mi přijde naprosto šílené. Z iPhonu 12 Pro Max přímo stříká potenciál, který je potřeba jen nějak uchytit a využít. O to se však Apple bohužel letos absolutně nepokusil a vystačil si jen s tím, co přinesl v předešlých letech – tedy například iPadovským vzhledem aplikací při horizontálním používání telefonu, což je ale zkrátka málo. Na zadek si totiž z toho, že vám v horizontálním režimu vypadá Nastavení či Zprávy jinak než ve vertikálním režimu, rozhodně nesednete. S trochou nadsázky bych se proto nebál říci, že prvenství pro nejvýkonnější mobilní čipset na světě je letos zároveň tím nejzbytečnějším prvenstvím, kterým se Apple chlubil. 

Líbivá slova občas nejsou holt vše.

Nerad bych, aby předešlé řádky vyzněly vyloženě tak, že výkon iPhonu 12 Pro Max absolutně nechápu, jelikož tomu tak rozhodně není. Naprosto beru to, že je využíván pro dokonalou funkčnost fotosoustavy, která je na softwaru závislá více než kdy dříve. Toto víceméně jednostranné využití mi ale zkrátka přijde tak nějak málo a nemůžu se zkrátka ubránit pocitu, že by měl být čipset využit daleko víc, čímž by Apple světu konečně naplno dokázal, že jeho vychvalování na Keynotes nebyla jen příjemně znějící slůvka, ale opravdu jeho skutečné charakteristiky. Snad se tedy pochlapí alespoň příští rok a přinese už něco uživatelsky skutečně zajímavého, z čeho bude náročnost na procesor doslova sálat. 

iPhone 12 Pro Max v redakci LsA
Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Konektivita, zvuk a LiDAR

U kritiky ještě chvíli zůstaneme. Nedokážu totiž tak nějak pochopit ani to, proč Apple osazuje zařízení, která prezentuje jakožto dokonalé pomocníky pro profesionální scénu, asi tím nejméně friendly portem, který v současnosti na světě existuje. Jasně, Lightning je stále bezva a i já jej mám opravdu rád, ale přijde mi, že když má být iPhone 12 Pro Max vnímán nejen jako telefon, ale i plnohodnotný fotoaparát či kamera pro profi využití, daleko víc by mu slušel kvůli konektivitě s příslušenstvím třetích stran USB-C port. Díky němu by jej totiž byla hračka připojit “na první dobrou” bez jakékoliv redukce takřka k čemukoliv z moderního světa, což přes Lightning bohužel nejde. Jasně, na trhu je celá řada nejrůznějších redukcí, které v tom člověku pomohou, ale každý podobný mezikrok je zkrátka určité znekomfortnění celku. Za USB-C bych se tedy letos v žádném případě nezlobil – ostatně, stejně jako v loňském roce. 

Geniální tah jménem MagSafe.

Pochvalu si naopak Apple zaslouží za oživení myšlenky magnetického připojení příslušenství skrze MagSafe. Jedná se totiž o vychytávku, která může doslova změnit pojetí příslušenství pro smartphony. Už nebude potřeba řešit to, jak danou věc k zařízené přichytit, ale veškerý focus půjde jen a pouze na funkčnost, což je určitě super. Zatímco nabíječka MagSafe není v mých očích zrovna ideální věcí k demonstraci užitečnosti tohoto prvku, o MagSafe peněžence můžu říci opak. Jasně, není to věc, kterou každý z nás využije, ale přijde mi skutečně úžasná, jak jednoduché bylo ve výsledku vytvořit něco tak funkčního. Připnutelnost příslušenství přes magnety je tedy dle mého skutečně budoucnost a jsem moc zvědavý, jak ji výrobci příslušenství uchopí. V rukou totiž mají obrovsky potenciální věc. 

iPhone 12 Pro Max v redakci LsA
Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Totéž, co o MagSafe, lze v bledě modrém říci i o podpoře 5G sítí. Ty jsou sice ve světě zatím v plenkách a nedělám si iluze v tom, že tomu v dohledné době bude jinak, ale je rozhodně lepší být na tento boom připraven zavčas, než jím pak být zaskočen a kvůli tomu jej tedy ani nemoci využívat. Pravdou sice je, že evropské iPhony podporují jen pomalejší verzi 5G, ale za to bychom měli dávat vinu spíše operátorům, nežli Applu, jelikož nasazení podpory u iPhonů bylo přizpůsobeno infrastruktuře, která se v daných oblastech plánuje. Potenciál této vychytávky nám nicméně opravdu ukáže až čas.

Kvalita zvuku se opět posunula na novou metu.

Ani u zvuku nevybočíme z roviny chválení. Je totiž skutečně skvělé, že s ním Apple umí dělat rok do roku čím dál větší zázraky a to i přestože se jeho vylepšením nechlubí jak na Keynote, tak ani v technických specifikacích telefonu. Zatímco iPhone 12, který jsem nedávno testoval, nabízel zvukovou složku srovnatelnou s iPhony 11, řada 12 Pro se oproti 11 Pro a tedy i všem starším řadám opět posunula směrem kupředu. Její zvukové podání je opět o poznání kvalitnější, hutnější a celkově daleko příjemnější a realističtější. Solidním upgradem si prošla i maximální hlasitost, která vám nyní zaručí perfektní hlasité a hlavně kvalitní ozvučení i ve větších místnostech.

Moc rád bych Apple pochválil i za senzor pro 3D mapování okolí LiDAR, ale tak nějak nevím, jak vlastně. Jedná se o technologii, která si zatím ve světě neprošlapala téměř vůbec jakoukoliv větší cestičku a to i přestože má dle mého obrovský potenciál. LiDAR jsem si vyzkoušel na telefonu v několika aplikacích určených primárně pro mapování pokojů, ale testu neuniklo ani měření výšky osob či samozřejmě noční fototest, kdy je LiDAR využíván pro lepší zaměření objektů při portrétním focení, přičemž ve všech případech se osvědčil na jedničku. I přesto z něj mám ale zkrátka pocit, že je jeho využitelnost stále malinká a obávám se, že tomu tak bude i nadále, protože jej Apple stejně jako platformu ARKit tak nějak nezvládá prodat nejen vývojářům, ale ani samotným uživatelům. Je nicméně otázkou, proč tomu tak vlastně je. Zatímco u ARKitu jsme se dočkali z jeho strany skoro až histerického představení, kdy jej Tim Cook uváděl slovy: “Chce se mi skoro až křičet radostí z toho, co vám teď představím”, v případě LiDARU jsme se zase dočkaly naprostého odignorování. Svou premiéru si totiž odbyl skrze tiskovou zprávu na iPadech Pro 4. generace, které ve výsledku nikoho příliš nezajímaly. Je tedy otázkou, kdyby se Applu podařila mezi těmito dvěma extrémy najít určitá rovnováha, zda by mu vše nezafungovalo lépe – samozřejmě, pokud by oba projekty intenzivně “tlačil” i po představení. 

iPhone 12 Pro Max v redakci LsA
Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Fotoaparát iPhone 12 Pro Max

Zadní fotosoustavu iPhonu 12 Pro Max označuje Apple stejně jako v případě iPhonu 12 Pro jako profesionální a abych byl upřímný, tak na mě i po všech testech působí. Lze přes ní totiž zachytit skoro až neuvěřitelné snímky a to vše navíc bez jakékoliv nutnosti změna nastavení fotoaparátu. Zkrátka a dobře – telefon se o vše postará díky pokročilému softwaru sám, díky čemuž i to největší kopyto dokáže na iPhone 12 Pro Max fotit skutečné krásy. 

Noční režim už je na dvou objektivech.

Zadní fotosoustava telefonu se skládá celkem ze tří objektivů – konkrétně ultraširokoúhlého objektivu se světelností f/2,4, širokoúhlého objektivu se světelností f/1,6 a teleobjektivu se světelností f/2,2. První a druhý objektiv nabízí podporu oblíbeného nočního režimu, všechny tři pak optickou stabilizaci obrazu  – v případě teleobjektivu a ultraširokoúhlého objektivu se se jedná o stabilizaci dvojitou, u širokoúhlého se pak jedná o stabilizaci posuvným senzorem. Počítat můžete i s 2,5x přiblížením optickým zoomem, dvojnásobným oddálením optickým zoomem, pětinásobným rozsahem optického zoomu a celkem dvanáctinásobným digitálním zoomem. Pokud jste tedy zoomovači, přibližovací a oddalovací schopnosti telefonu vás rozhodně potěší. Totéž pak platí i o velmi kvalitním True Tone blesku či Smart HDR 3, které má zajistit, že veškeré vaše fotky budou i přes jejich focení v nedobrých světelných podmínkách vypadat zkrátka dobře. Velkým bonusem fotoaparátu iPhonu 12 Pro Max je pak větší senzor širokoúhlého objektivu (nebo chcete-li čipy ojektivu), který by měl alespoň podle slov Applu být schopné zachytit více světla než ty použité v iPhonech 12 Pro a díky tomu zajistit telefonu kvalitnější záběry. A jaký tedy telefon při focení je?

iPhone 12 Pro Max v redakci LsA
Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Ideální a mírně zhoršené přírodní světelné podmínky, umělé světlo

Jak jsem již psal v úvodu této sekce, na fotoaparát lze velmi jednoduše zachytit skoro až neuvěřitelné fotky a to velmi jednoduše bez nutnosti jakéhokoliv nastavení. Když k tomu všemu pak máte k dispozici i opravdu kvalitní světlo, je focení ještě jednodušší. Ať už se bavíme o zachycení barev a potažmo jejich porovnání s realitou nebo třeba míře detailů na fotkách, telefon je v tomto směru skutečně perfektní a nebojím se říci, že uspokojí naprosto každého, kdo to s focením myslí alespoň trochu vážně. Jasně, porovnávat jej s klasickými fotoaparáty za vyšší desítky tisíc asi nemá smysl, ale na druhou stranu, Apple jej ani pro tyto účely nevyvíjel. Jeho hlavní zbraní je totiž dokonale nalezená rovnováha mezi vynikajícími snímacími schopnosti objektů a uživatelskou jednoduchostí, o kterou jde ve výsledku u tak masově dostupného produktu, jakým iPhony jsou, nejvíce. 

Fototest iPhone 12 Pro Max v podání LsA iphone 12 pro max den 28
Ultraširokoúhlý objektiv
Fototest iPhone 12 Pro Max v podání LsA iphone 12 pro max den 31
Maximální zoom

Zhoršené světelné podmínky a tma

Velice dobře si telefon vede i při zhoršených světelných podmínkách či tmě. U těch měl dle slov Applu velmi těžit z větších senzorů, což se mi sice popravdě tak úplně nezdá, jelikož dosahuje velmi podobných, neřku-li stejných výsledku jako levnější iPhone 12 se stejnými širokoúhlými a ultraširokoúhlými objektivy, nicméně o špatnou zprávu se přesto v žádném případě nejedná. Snímky zachycené v noci jsou totiž opravdu velmi povedené a je vidět, že na nich Apple oproti loňsku opět výrazně zapracoval. Jejich využitelnost je totiž zkrátka mnohem lepší. Nicméně je potřeba brát i nadále v potaz to, že jsou telefony stále fotoaparáty primárně do hezkých světelných podmínek a v noci jsou spíše nouzovkou, která s klasickými fotoaparáty srovnávat prakticky nelze.

Noční fototest iPhone 12 Pro Max v podání LsA iphone 12 pro max noc 36
Ultraširokoúhlý objektiv
Noční fototest iPhone 12 Pro Max v podání LsA iphone 12 pro max noc 35
Širokoúhlý objektiv

Video

Zatímco u focení asi novou formu stabilizace ve formě posuvného senzoru asi příliš neoceníte, u videa už ano. Oproti klasické dvojité optické stabilizaci, kterou Apple využíval doposud, se jedná dle mého o velmi solidní krok kupředu a to nejen z pohledu úrovně stability, ale i z již tolikrát omílaného pohledu uživatelského komfortu či chcete-li uživatelské jednoduchosti. Zachytit skutečně hezké a především pak nerozklepané video je nyní jednodušší než kdy dříve, což je rozhodně super zpráva. Jasně, určitě není tento prvek věcí, která by měla člověka vyloženě donutit ke koupi tohoto telefonu, ale když už se pro něj rozhodne, bude zkrátka rád, že něco takového k dispozici má. Každé ulehčení určitého procesu je totiž ve výsledku pozitivní. Jak videa z telefonu vypadají se můžete podívat níže. Bohužel, jelikož je již podzim a svět kolem nás se pomalu ukládá ke spánku, nejde kvality videa demonstrovat tak dobře, jako by to šlo třeba v létě. Nicméně musím říci, že například barvy zachycené telefonem jsou skutečně 1:1 s těmi, které nabízí jejich reálné předlohy – tedy alespoň dle mého oka. 

Výdrž baterie

V technických specifikacích slibuje Apple u iPhonu 12 Pro Max až 20 hodin výdrže při přehrávání videa, 12 hodin výdrže při streamování a 80 hodin výdrže při přehrávání zvuku, což jsou parametry, kterými se chlubí i iPhone 11 Pro Max. Ten má sice o něco méně úspornější čipset, ale na druhou stranu zase menší displej, který tak logicky spotřebuje méně energie. Při testování jsem proto tak nějak počítal s tím, že se dostanu víceméně na hodnoty jeho loňského bratříčka, což se ve výsledku i stalo. Telefon jsem poslední týden využíval vyloženě jako svůj daily stroj, díky čemuž jsem mu dával skutečně pořádný “záhul” ve formě 24/7 přijmu notifikací, zhruba tří až čtyř hodin hovorů prakticky denně, procházení internetu, mailů, komunikátorů a samozřejmě i věcí typu mobilní navigace a tak podobně. Jen pro představu – když tímto způsobem používám svůj osobní iPhone XS, jsem schopný se večer kolem 21h dostat na +- 10 až 20 % zbývající kapacity baterie, což není rozhodně zlé. Nutno nicméně podotknout, že mám zapnutý Dark Mode, automaticky jas a v průběhu dne zapínám i spořič baterie. Když jsem zcela stejným způsobem používal iPhone 12 Pro Max, večer mi na něm svítilo zpravidla kolem 40 % baterie s tím, že o víkendech jsem ho “vyšťavil” ještě méně. S čistým svědomím tedy mohu říci, že na den skutečně aktivního využívání se s iPhonem 12 Pro Max dostanete naprosto hravě a když budete alespoň trošku spořiví, problém nebude ani se dvěma dny. Pokud pak vyrazíte někam na výlet a budete si na telefonu jen čas od času kontrolovat notifikace, popřípadě něco vyfotíte, nebál bych se ani třídenní výdrže. Záleží však samozřejmě zejména na tom, jak je kdo zvyklý telefon využívat a především pak na tom, jak jej má nastavený. Některá nastavení jej totiž samozřejmě energeticky vytěžují daleko více než jiná. 

Z výdrže budete nadšeni, z nabíjení už tolik ne.

Co se týče nabíjení, to je prakticky se vším kromě 18W či výkonnějšího napájecího adaptéru během na dlouhou trať. Pro nabíjení jsem testoval konkrétně 20W neoriginální adaptér, přičemž z 0 na 50 % jsem byl schopen se dostat za vcelku solidních 32 minut – tedy o 3 minuty dříve než deklaruje Apple. Do plna se pak telefon nabil za zhruba dvě hodiny a 10 minut, což je pořád vcelku solidní čas. Co se pak týče bezdrátového nabíjení, to je při běžném dni prakticky nepoužitelné. Bavíme se u něj totiž o více než dvojnásobné době potřebné pro úplné nabití, kvůli čemuž se z této formy nabíjení stává prakticky jen noční. Při spánku vás asi příliš pálit nebude, zda se 12 Pro Max nabil za 4:50 hodin nebo za 5:15 hodin. 

iPhone 12 Pro Max v redakci LsA
Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Resumé

Být skvělý zkrátka občas nestačí – tím spíš, když navazujete na jiný skvělý model.

iPhone 12 Pro Max na mě udělal v mnoha věcech skutečně velký dojem. Nejvíce plusových bodů si získal za svůj fotoaparát, opomenout však rozhodně nelze ani zvuk či velmi kvalitní displej. Na druhou stranu mě dost mrzí absence jakéhokoliv pokročilejšího multitaskingu či zkrátka čehokoliv, díky čemuž by si člověk řekl něco ve stylu: “Jo, pro tohle má smysl do největšího iPhonu historie jít”. V jeho současné verzi je to spíš jen nafouknutější iPhone 12 Pro s minimem upgradů. Pokud tedy nad tímto strojem uvažujete, zamyslete se nejprve nad tím, zda vám vlastně stojí za to přijít o určitý komfort ve formě kompaktnosti, rychlejšího nabíjení či čtyři tisíc korun navíc oproti iPhonu 12 Pro. Pokud je odpovědí na všechny tyto otázky “ano”, pak budete spokojení. Pokud však váháte, obávám se, že vás 12 Pro Max spíše zklame. Jedná se totiž o přesně ten typ telefonu, který vám musí být spíš sympatický, než že přesvědčí svými technickými specifikacemi, že je lepší než ten či onen model. Totéž v bledě modrém se pak dá říci i o přechodu z loňských iPhonů. Pokud jste vyloženě srdcaři, kteří si jsou schopni přechody sami před sebou čímkoliv obhájit, budete spokojeni. Pokud ale přecházíte takříkajíc rozumem a máte stále skvěle fungující 11 Pro Max, z 12 Pro Max asi úplně skákat do vzduchu nebudete.

iPhone 12 Pro Max v redakci LsA
Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Dnes nejčtenější

.