Zavřít reklamu

Steve Jobs získal řadu různých označení – technologický génius, mistr marketingu, excentrický miliardář, rebel, nesnesitelný šéf. Jeho přínos světu technologií je zcela neoddiskutovatelný, stejně jako to, že jeho povaha nebyla zrovna standardní, stejně jako jeho vystupování. Pojďme si připomenout pár okamžiků, kdy se Jobs zachoval skutečně bláznivě, ať už v dobrém, nebo špatném slova smyslu.

Když se se stresem vypořádával neobvyklým způsobem

Řada motivačních webů doslova překypuje příběhy o tom, jakým způsobem se Steve Jobs vyrovnával se stresem. Tyto weby obvykle uvádějí meditaci a z pochopitelných důvodů se nezmiňují o křiku na zaměstnance, záchvatech vzteku … nebo třeba namáčení nohou. Zní to zvláštně? Pokud se vám tento Jobsův způsob, jak se vypořádat se stresem na pracovišti, zdá být poněkud podivným, pak vězte, že tak spoluzakladatel činil na firemních toaletách.

Když opustil luxusní hotelový pokoj

Když byl jednou Jobs s šéfdesignérem Applu Jonym Ivem na pracovní cestě v Londýně, zarezervoval Ive oběma luxusní apartmá v pětihvězdičkovém hotelu. Většina lidí by z takového přepychového ubytování byla naprosto nadšená, Jobs byl ale – mírně řečeno – jiný. V tomto případě mu údajně stačil letmý pohled do pokoje, aby došel k závěru, že se mu ubytování zkrátka nelíbí. Zavolal Ivemu a sdělil mu, že okamžitě opouštějí hotel, a cestou dokonce ještě stihl vynadat bezbrannému recepčnímu.

Když přijal směšný plat

Po dlouhou dobu byl Jobs jedním z nejhůře placených zaměstnanců Applu – jeho roční plat činil pouhý jeden dolar. Tato informace sama o sobě může působit jako šokující, je ale potřeba si uvědomit, že Steve Jobs v té době vlastnil akcie společnosti Apple v hodnotě více než dvě miliardy dolarů. Nebyl ale jediným ředitelem velké technologické společnosti – jeho příklad v tomto směru následovali například Larry Page a Sergey Brin z Googlu nebo Mark Zuckerberg.

Když neměl důvěru ve sprchy

Jobsovy (nejen) stravovací návyky byly – mírně řečeno – často opravdu prapodivné. Nejde ani tak o koketování s vegetariánstvím a veganstvím, ale spíše o sklony k častým extrémům. Podle svědků měla Jobsova často jednostranná dieta četné vedlejší účinky, mezi které patřil i nepříliš obvyklý tělesný odér. Svůj vliv na něj měl také fakt, že se Jobs v jednu chvíli přestal sprchovat a zanevřel na deodorant. Když pracoval ve společnosti Atari, nadřízený ho dokonce převelel na noční směny, protože kolegové odmítali pracovat v Jobsově blízkosti.

Když rozdával vyhazovy bez varování

Jobs proslul svým temperamentem, prchlivostí, vznětlivostí a impulzivitou. Tyto vlastnosti často negativně pociťovali Jobsovi podřízení, a to jak v Applu, tak i ve společnosti Pixar. Jednou si jeden z obzvlášť statečných zaměstnanců dovolil Jobse požádal, aby nebyl tak prudký, a pokud se už rozhodne někoho vyhodit, ať mu alespoň udělí alespoň minimální výpovědní lhůtu. Steve Jobs souhlasil, ale mělo to malý háček – jím udělované výpovědní lhůty měly zpětnou platnost.

Když kašlal na své přátele

Tuto historku zná jistě téměř každý. Když Steve Jobs ještě před založením Applu pracoval ve společnosti Atari, byl mu přislíben bonus v případě, že bude schopný vyprodukovat klon populární hry Pong. Jobs přesvědčil svého přítele Steva Wozniaka, aby mu s programováním pomohl, a přislíbil mu za to polovinu výdělku. Poté, co Woz stvořil úžasnou hru, známou pod názvem Breakout, získal Jobs od Atari bonus ve výši pěti tisíc dolarů. Wozniakovi ale o tomto bonusu neřekl, a vyplatil mu pouze polovinu původní ceny, tedy 375 dolarů.

Když si na auto nedal poznávací značku

Steve Jobs nechtěl své auto opatřit poznávací značkou. Žádný zákon ani nařízení tím ale neporušil. Využil totiž mezery v systému vyhlášek státu Kalifornie, podle které mohli majitelé nových aut jezdit až šest měsíců bez SPZ. Hádáte správně – Jobs si zkrátka každý půlrok opatřil nový vůz. Důvod, proč tomu tak nebylo, nikdy nikomu neprozradil.

Vyšetřování ztráty pevného disku

Jobs byl proslulý tím, že se nijak netajil svou e-mailovou adresou. Díky tomu, že byla veřejná, psalo Jobsovi každý den obrovské množství lidí, a Jobs nahodile na jejich zprávy odpovídal, z čehož pak vznikla řada zajímavých historek. Jednomu uživateli, který si e-mailem stěžoval na problémy s anténou iPhonu 4, například odpověděl, aby telefon držel správným způsobem. Jindy zase Jobse e-mailem kontaktoval uživatel, který si stěžoval na to, že se mu z laptopu, vráceného do Apple Storu, ztratil pevný disk. Druhý den mu sám Jobs zavolal a ujistil ho, že se ztracený disk najede v bude mu vrácen, což se také stalo.

Když navrhoval produkty, o kterých lidé nevěděli, že je vlastně chtějí

Když vyšel první iPod, netěšily se přenosné MP3 přehrávače zrovna kdovíjaké popularitě, a některé z nich měly do skutečné mobility poměrně daleko. Trhu dominovaly spíše CD přehrávače, řada lidí dokonce zůstávala věrná walkmanům. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že by mohl potřebovat iPod – dokud s ním nepřišel Apple a nezpůsobil tak u řady uživatelů hotové šílenství. Podobný kousek se Jobsovi podařil s iPadem v roce 2010.

Když se pustil do boje s hudebním průmyslem

Ještě než byla spuštěna služba iTunes, byly možnosti zakoupení hudby značně omezené. Většina lidí zkrátka navštěvovala kamenné prodejny a kupovala si kompletní alba. Jobs ale chtěl, aby zákazníci měli možnost výběru, a chtěl jim dát příležitost k vlastnoručnímu výběru jednotlivých skladeb. Hudebním vydavatelstvím se ale tento koncept ani trochu nezamlouval – jejich vedení bylo přesvědčené, že více peněz vydělají prodejem celých alb. Jobsovi se ale podařilo pár firem přesvědčit ke spolupráci a z iTunes se stal hit mezi uživateli.

Dnes nejčtenější

.