Diskuze k článku

Zpět na článek

    …upřímně řečeno z pohledu tehdejší doby to zase až taková práce nebyla – já sám jsem v polovině osmdesátých let zvládl coby samouk kompletní makroassembler Atari 130E a napsal i odladil vlastní software na psaní textů, protože „profesionální“ textcalc mi až tak nevyhovoval. Pro ty, kdo nejsou pamětníci – Atari 130E coby osmibit mělo všechno uložené v eprom paměti a po zapnutí se z tého pevně utvořené paměti kopírovala operační pamět do vlatsního počítače, která už byla mazatelná a měnitelná.

    Maje k tomu i disketovou jednotku se sysstémem DOS (ten existoval dávno předtím, než ho Gates okopíroval a udělal první MS-DOS pro pcčka) jsem doslova vykuchal vnitřek operačního systému tak, že jsem vlastní program natahoval po zavedení firemního OS právě z diskety a přepisoval jednotlivé bloky kódu, které byly z mého pohledu zbytečné, svým vlastním.

    Ty bloky byly ve velikosti několik bytů až stovky bitů – plně to stačilo pro výkon toho texťáku, který už tehdy uměl takové „samozřejmosti“ jako automatické scrolování obrazovky, pokud jste se při psaní přiblížili k posledním třem řádků, viditelným na obrazovce. Kód programu prostě jen přeskočil z posledního bitu na nějaký další uvolněný segment a po několik askocích pokračoval v „práci“ někde kde bylo víc místa – u makroassembleru pro osmibit to nebyl problém, protože spousta funkcí počítače byla natvrdo zásivlá na konkrétních registrech a jejich obsah mohl ten program měnit přímo. Takže už samotný posun kurzoru byl směšně jendoduchou záležitostí – změnila se hodnota v registru o 1 a kurzor se posunul díky vlastnímu operačnímu programu…

    A v rámci toho jsem tam měl právě i grafickou část při nabíhání programu – s animací – což mi právě asociovalo s tím popisem „rafinovaného triku“ Jobsových programátorů…

    Jestli se s tím Atarkem jen tak nevytahuješ, pak je velká škoda že se mu dodnes nevěnuješ. Díky podobným mozkovnám tak dodnes stále žije například C64 protože se na něj vydávají nové hry a tím žije i docela slušná retro fanouškovská základna. U ATARI to právě už skoro vůbec nežije a podle mne je to škoda.

    Ja teda na svem Atari 800 nebyl tak moc daleko ale neco jsem tam taky vytvoril. A musim rict ze programatori z te doby maji obrovsky naskok – je brutalne legracni sledovat mlade kluky kdyz jim clovek rekne neco o Arduinu a oni zjisti ze maji k disposici 2kB RAM. Nebo treba jen 512 bytes.

    I kdyz s postupujici miniaturizaci i todle uz prestava byt legrace protoze se objevuji cipy na kterych v klidu bezi python atd…

    Ale jakou praci s pameti se clovek v mladi nauci, ve stari jako kdyz najde :-D

Vložte vlastní komentář

celý text