Zavřít reklamu

Sobotní demonstrace proti vládě byla doslovným festivalem emocí, který rozpoutali občané této země. Jak už to tak v demokraciích bývá, celá akce se nesla pod slušným nánosem poctivé odborářské demagogie s podporou opoziční ČSSD, ale i dalších iniciativ a sdružení. Privátní televize odvysílaly epické účelové reportáže, ČT24 nevěděla, kam dřív skočit. Prostě mejdan.

Tuto demonstraci však nelze brát na lehkou váhu, protože: a) Češi byli schopní největší mobilizace od roku 1989, některé prameny uvádějí, že se sešlo až 150 000 lidí b) Nešlo o demonstraci nějaké zájmové skupiny, zaměstnanců ČD, ani zemědělců, ale lidí napříč společenskými vrstvami, byť samozřejmě s převahou levicově uvažujícího obyvatelstva. C) Jakkoliv byla hesla v sobotu vykřikovaná účelová a poziční, nikdo z pravolevého kontinua nemůže namítnout, že vzhledem k naprosté diskreditaci vlády proběhnout musela.

Tuto demonstraci bychom však neměli chápat jako sociální protest! V ČR prakticky neexistuje skutečná chudoba a žádné silné a organizované etnické skupiny, které by vedly k nějakému skutečnému štěpení (my – zbytek země). Ekonomické kroky vlády a reformy, jakkoliv mnohdy neuvážené a necitlivé nejsou skutečně drtivým zásahem do životní úrovně obyvatelstva, ačkoliv například se zvyšováním daní na 15 a 21% DPH a 20% z hrubé mzdy nelze považovat za dobrý a systémový krok.

Celá akce tedy byla spíše výbuchem lidového protestu proti všemu, co se tu za 22 let existence stalo špatně. Roli hrála velká míra korupce, kterou ani vláda s puncem nové éry nedokázala omezit, kauzy kolem nejvyšších představitelů vlády, naprosto chaotické jednání politiků v posledních několika týdnech atd. S určitými kroky vlády totiž nesouhlasí všechny vrstvy společnosti bez ohledu na vzdělanost, postavení a hmotné zajištění, vyjádřit nesouhlas bylo tedy nezbytné a naprosto správné.

Není překvapením, že spousta lidí od dnešní demonstrace čekala dokonce i radikální změnu, třeba ve stylu dobývání Bastily. Tato demonstrace je však nutno chápat jen jako další díl klasického fungování demokracie, resp. reakce na její nefungování. To, že je dnešní vláda naprosto zdiskreditovaná a nemá morální právo na existenci je jedna věc. Neznamená to však, že všichni z našich politiků by měli být chápání jako démoni s rohy, kteří myslí jen na svoje osobní štěstí a na naše neštěstí. Takovéto černobílé zkreslení naprosto odmítám a je velmi nebezpečné pro chápání politické kultury do budoucna.

Právě o budoucnost si trochu dělám starosti. Po pádu vlády a tedy v souvislosti s předčasnými volbami lze čekat nejkratší volební kampaň v historii, ve které mohou zvítězit aktuální emoce občanů, ze kterých budou nejvíce těžit populisté. A pro demokracii neexistuje nic horšího.

Nicméně to, že se v Praze sešlo tolik lidí je určitým indikátorem změny v uvažování české společnosti, která je konečně ochotna aktivněji se účastnit veřejného života. Pokud bude tento fenomén pokračovat a občanská společnost v tomto duchu sílit, politici budou mít mnohem těžší nejednat v souladu se zákonem a etickými pravidly.

Dnes tedy minimálně pohrozila prstem. A zítra se třeba dočkáme lepších politiků.

Fotografie: http://www.udalosti112.cz

Dnes nejčtenější

.